HASIČSKÝ TÁBOR 2026 - hájenka pohled-CIRKUS

Datum: 9. 7. 2026 | Počet fotografií: 36

Pátý den tábora

Předposlední den našeho cirkusového dobrodružství je za námi!

Ráno nás opět probudila temperamentní hudba, která nekompromisně vytáhla děti z postelí na tradiční rozcvičku pod vedením Tomíka a Míši. Tentokrát jsme ale budíček posunuli o něco později. Noční hra předchozího dne se totiž protáhla téměř do dvou hodin ráno, a tak jsme dětem dopřáli zasloužený odpočinek. Díky tomu jsme museli dopolední program trochu zkrátit.

Po snídani, kde největší úspěch opět slavila marmeláda, dostaly děti slíbenou odměnu. Protože se při návštěvě aquaparku téměř nic neprodávalo a do supermarketu jsme je záměrně nechtěli brát, vyrazili jsme společně do místního obchodu. Každý si mohl koupit něco dobrého podle své chuti.

Po návratu už začaly dopolední týmové soutěže.

První disciplína prověřila nejen rychlost, ale i souhru dvojic. Děti stály zády k sobě, měly zaháknuté ruce a v ústech držely kelímky. Do nich musely nabrat vodu, překonat překážkovou dráhu a co nejvíce jí přelít do připraveného kbelíku. Nebylo to vůbec jednoduché a o mokré obličeje rozhodně nebyla nouze. 

Ve druhé soutěži čekal na týmy kbelík plný balónků, který byl umístěný tak daleko, že na něj síťkou nikdo sám nedosáhl. Jedinou možností byla spolupráce – děti musely svého spoluhráče se síťkou naklánět tak, aby mohl balónky postupně vylovit. Bylo krásně vidět, jak už se dokážou domluvit a společně hledat nejlepší řešení.

Třetí disciplína přinesla spoustu smíchu. Dva členové týmu drželi cvičný kruh a postupně jím museli protahovat běžícího závodníka. Jakmile doběhl do cíle, oba držáci kruhu běželi pro dalšího člena týmu. Každou disciplínu nejprve předváděli vedoucí, kteří se při ukázkách bavili snad ještě víc než samotné děti. Smíchu bylo tolik, že jsme úplně ztratili pojem o čase a na oběd jsme málem dorazili se zpožděním.

Po obědě následoval polední klid. Děti odpočívaly a jednotlivé cirkusové rodiny ještě dokončovaly názvy svých týmů.

A protože si občas potřebují odpočinout i vedoucí, došlo během úklidu dopoledních rekvizit k jedné neplánované akci. V kýblech zůstalo trochu vody a od jednoho nevinného cáknutí byl jen krůček k pořádné vodní bitvě. Během několika minut létala voda ze všeho, co ji dokázalo udržet, a někteří vedoucí byli promočení od hlavy až k patě. Naštěstí všechno stihlo uschnout dříve, než děti vstaly z poledního klidu. 

Odpoledne následovala hra „Sestav si svou sekanou“. Po vymezeném prostoru byly rozházené kartičky s jednotlivými ingrediencemi – sekaná, houska, kečup, hořčice, cibule, paprika, rajče, tácek a další. Každý závodník musel najít všechny kartičky ve své barvě a složit z nich kompletní porci. Na hřišti se v jednu chvíli rozběhlo všech 26 dětí najednou. Pohled na pobíhající děti připomínal malé mravenečky a byla radost je sledovat.

Po návratu do tábora čekala děti kreativní část programu. Každý si vystřihl svou podobiznu, domaloval vlasy, klobouk nebo jiné detaily a podle vlastní fantazie ji dozdobil fáborky a dalšími materiály. Vznikla krásná tabla jednotlivých cirkusových rodin, která budou letošní tábor ještě dlouho připomínat.

Poté přišlo na řadu společné focení na obří traktorové pneumatice. A právě tady vznikla jedna z nejveselejších historek dne. Náš dvorní fotograf Tom se při zaostřování fotoaparátu natolik soustředil na správný záběr, že zapomněl sledovat, co má za zády. Udělal několik kroků vzad a s velkou elegancí přepadl přes sušák na prádlo, který při svém artistickém výkonu kompletně rozložil. Naštěstí se nikomu nic nestalo a kromě povedené fotografie jsme si odnesli další nezapomenutelnou táborovou historku. 

Samozřejmě nemohla chybět ani naše tradiční večerní schovka, která má i po letech obrovský úspěch.

Mezitím už Radek roztápěl gril a Zuzka připravovala večeři. Tentokrát na děti čekala grilovaná sekaná. Každý si pak mohl do housky přidat sekanou i všechny ostatní ingredience přesně podle své chuti. Krásně se tak propojila odpolední hra se skutečnou večeří. A podle prázdných talířů bylo jasné, že chutnalo opravdu všem. 

Závěr večera patřil diskotéce. Roztančili jsme úplně všechny a s úsměvem jsme se shodli, že jsme snad vytancovali všechna kila, která jsme během tábora poctivě nabrali. 

Táborové perličky

   Patří Míše. Večer, po večerce seděla v jídelně, když se jí jedno z dětí zeptalo:

                    „Míšo, proč držíš ten stůl?“

                     Míša bez mrknutí oka odpověděla: „Aby nespadl.“ . Přitom pod stolem schovávala                           otevřené pivo.

Hláška našeho nejmladšího táborníka Tobíka (6 let).

                  Před jednou z her jsme si všimli, že nemá ponožky.

                „Tobíku, proč nemáš ponožky?“

                 Tobík se na nás podíval úplně vážně a odpověděl:

                 „Abych když tak neměl mokrý dvoje.“ ❤️

 A ještě pár perliček z noční hry, na které jsme včera zapomněli…

        Tom versus strom.
Když se Tom za tmy rozběhl strašit děti(hysterický běh s mávajícími rukami), přehlédl strom stojící přímo před sebou. Strom souboj vyhrál a Tom skončil na zemi. Naštěstí bez zranění.

       Géčko versus Aleš.
Instruktorka Géčko se rozběhla strašit děti právě ve chvíli, kdy proti ní vyrazil Aleš. Následovala ukázková srážka dvou těles. Aleš vyhrál, Géčko bylo na zemi. Naštěstí oba vyvázli bez újmy a nakonec se celé situaci od srdce zasmáli.

      Den blbec pokračoval.
Mára si při dopolední hře lehce podvrtnul kotník, když se při běhu z kopce vyhýbal dítěti. Parakotoul a pád cca 20 m a zaseklé tělo pod zábradlím. Naštěstí stačilo ho vyprostit, kotník stáhnout a mohl pokračovat dál.

     A do třetice technika…
Někdo (silné podezření padá na naši programovou vedoucí Báru) omylem zapnul sklokeramickou desku, na které ležel kráječ. Ten se během chvilky proměnil v beztvarou plastovou hmotu. Teď jen doufáme, že to odnesl pouze kráječ a ne celá varná deska.

     Míša a ztracený reproduktor.
Vedoucí si na Míšu připravili malý žert. Namluvili jí, že se někde v lese ztratil malý reproduktor, a poslali ji ho hledat. Jakmile dorazila na určené místo, z reproduktoru se ozvalo hlasité chrochtání divočáka. Míšin úprk zpátky byl opravdu bleskový. 

A protože se žert povedl napoprvé, zkusili to na ni ještě jednou. A světe div se… nachytala se znovu. 

Před námi už zbývá jen poslední den. Ani se nám nechce věřit, jak rychle ten společný týden utekl. Je radost sledovat, jak se z původně nesmělých skupinek stala skvělá parta kamarádů, kteří si navzájem pomáhají, fandí si a užívají si každou společnou chvíli. ❤️