Historické okénko – tradice Jidáše v Lozicích
Východočeský sborník historický 20, 2011
OBCHŮZKA S JIDÁŠEM V LOZICÍCH, OKRES CHRUDIM, V KONTEXTU SOUČASNÝCH TRENDŮ VÝSKYTU OBYČEJE VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH
Hana Vincenciová
Článek referuje v prvé řadě o zjištění, že se v obci Lozice v okrese Chrudim Pardubického kraje uskutečnily v roce 2010 a 2011 velikonoční obchůzky s řehtačkami a s maskovanou postavou nazývanou Jidáš, a to přesto, že se jedná o lokalitu, kde až doposud nebyly tyto obchůzky místním společenstvím akceptovány. Není to ale poprvé, co se informace o tradičních velikonočních obchůzkách dětí s hlučícími nástroji (zejména s řehtačkami a klapačkami) na stránkách Východočeského sborníku historického objevují. Jelikož jsou tyto obchůzky jedním z projevů tradiční lidové kultury na území východních Čech, Východočeské muzeum v Pardubicích provádí od roku 1990 jejich průběžnou dokumentaci a pravidelně o výsledcích výzkumu referuje.
Podle této studie nebyla tradice obchůzek s Jidášem v Lozicích doložena ve starších obdobích, ačkoliv v okolních obcích byla běžná. Za jednu z příčin je považováno historické náboženské prostředí obce, kde měl významné postavení evangelický sbor. Evangelické prostředí se více soustředilo na samotné bohoslužby během Velikonoc, zatímco lidové obyčeje typické pro katolické oblasti zde nebyly tak silně rozšířeny.
K obnovení či spíše novému zavedení tradice došlo až v roce 2010, kdy se místní děti inspirovaly spolužáky z okolních obcí, kde se vrkání a obchůzky s Jidášem dosud udržely. Významnou roli sehrál také rodič pocházející z Jenišovic, který měl s tradicí osobní zkušenost a pomohl s jejím uskutečněním. Postupně se podařilo získat podporu obce i místních spolků a obyčej se podařilo realizovat i v Lozicích.
Zajímavostí je přizpůsobení popěvku místnímu prostředí. V lozické verzi je v textu místo tradičního odkazu na Ježíše uveden „Mistr Jan“, tedy Mistr Jan Hus, což souvisí s historickým působením evangelické církve v obci a ukazuje, jak se tradice dokázala přizpůsobit místním podmínkám.
Studie zároveň upozorňuje, že kontinuita obyčeje je závislá především na dostatečném počtu dětí ochotných tradici udržovat. V menších obcích často dochází k přerušení obyčeje právě proto, že chybí nová generace účastníků. Zapojení mladších dětí nebo dívek se proto v některých místech ukazuje jako přirozený způsob, jak tradici zachovat i do budoucna.
Tento vývoj ukazuje, že tradice nejsou neměnné, ale mohou vznikat i nově, pokud se najdou lidé, kteří mají zájem je obnovit a předat dalším generacím. Lozice jsou tak příkladem obce, kde se podařilo navázat na kulturní dědictví regionu a postupně vytvořit vlastní podobu tohoto velikonočního obyčeje
NÍŽE FOTOGRAFIE Z ROKU 2014
